Matouš Skála píše:

Je to už více než rok, co jsem se vrátil z téměř měsíčního pobytu v Kanadě. I přesto jsou mé vzpomínky stále celkem živé, jelikož to je událost, na kterou nikdo jen tak nezapomene. Nebudu zmiňovat několikadenní přípravy ani celkem devítihodinový let s dvěma přestupy ve Frankfurtu a Torontu, který si zasloužil i vlastní příběh, ale začnu přistáním v cílové destinaci, a to přímo v největším metropolitním centru západní Kanady.

Vancouver je přístavní město v jihozápadní části provincie Britská Kolumbie a místní přístav vykazuje největší objem přepravy v celé Severní Americe. Město se v roce 2010 proslavilo při hostování 21. zimních olympijských her. Aktuální počet obyvatel je něco přes půl milionu a vlivem velmi rychlého růstu se odhaduje, že do roku 2020 překročí hranici 2,5 milionu.

Přistál jsem v odpoledních hodinách a na letišti už na mě čekal otec. Ten tu strávil již několik měsíců, takže stihl nasát zdejší atmosféru, poznal zdejší kulturu a zvládne se orientovat po městě. Já jsem přiletěl dnes, tedy první prázdninový den. Po ubytování jsme prošli po Wreck Beach, jedné z místních nejslavnějších pláží. Ani ve večerních hodinách tu nebylo prázdno a skupinka hudebníků tu na různé nástroje včetně bicích jammovala v jazzovém stylu. Už tady jsme začali poznávat místní kulturu, je naprosto běžné, že se s vámi dá do řeči černoch s Jamajky, většina lidí je velmi přátelská a na každém místě jsou vidět známky multikulturalismu, žijí tu lidé z celého světa. Číst více „Vzpomínky na Kanadu“

Všichni před sebou máme máme opět další nový rok. Ve skutečnosti jsme přešli jen přes pomyslnou hranici, která vlastně skoro nic neznamená, ale měli bychom se alespoň ohlédnout za tím, co se za minulý rok změnilo, a určit si, čeho chceme dosáhnout v roce následujícím.

Tento rok je navíc zvláštní tím, že se jím začíná nové desetiletí. Čeho všeho se v něm dočkáme, o tom bychom mohli vést dlouhé diskuse. Nebo se nechat překvapit. Myslím, že za následujících deset let se toho změní dost a někteří si potom na rok 2010 třeba ani nevzpomenou, pokud pro ně nebyl ničím zvláštní. Věřím ale, že alespoň já se na něj pamatovat budu. O prázdninách jsem strávil úžasné tři týdny v Kanadě, s otcem jsme si půjčili auto a projezdili 4 000 km přes národní parky v Britské Kolumbii. Z toho vyplývá, že jsme viděli opravdu hodně krásných míst, ze kterých mám plno zážitků a hromady fotek. Já bych vám mohl vyprávět… Pokud by vás zajímal můj deník, navštivte Dobrodrůžo v Kanadě.

Když jsem se vrátil, chvíli jsem si odpočinul a v září jsem nastoupil do prváku na střední škole. Prakticky se sice jednalo jen o postup do vyššího ročníku na osmiletém gymnáziu, to ale nic nemění na tom, že máme více učiva, přísnější hodnocení a méně volného času. I přes to všechno jsem se ale začal trochu aktivněji angažovat v tvorbě webů a e-shopů, díky čemuž si mohu i při studiu trochu přivydělat. No, událo se ještě daleko více zajímavých věcí, tyto byly však pro mě nejpodstatnější. A čeho bych chtěl v příštím roce dosáhnout? Byl bych rád, kdyby mi vše vycházelo přinejmenším tak dobře jako doposud, zlepšení se ale nebráním a budu rád když přijde.

Všem vám přeji hodně úspěchů v roce 2011 a ať vše přispívá ke splnění vašich očekávání!

Je to zvláštní okamžik, psát první článek na úplně nový, zatím čistý blog. Mohu začít znovu, úplně od začátku a poučit se z předchozích chyb. I kdybych napsal cokoliv, nikomu se to teď nebude zdát zvláštní, vybočující z mého stylu. Nic jiného jsem totiž přece nenapsal. Zatím jsem pro vás nikdo. Nevíte o mně nic, nemáte si pod mým jménem koho představit.

Ale přeci jen je slušností se představit. Takže jmenuji se Matouš Skála, v současné době chodím do kvinty na osmiletém gymnáziu (což odpovídá prvnímu ročníku střední školy), s prospěchem nějaké výraznější problémy nemám a snad ani mít nebudu. Dělám si naděje na to, že po maturitě půjdu studovat do Prahy na Fakultu informačních technologií ČVUT, zřejmě obor Softwarové inženýrství. Avšak nic není jisté a za ty tři roky se může ještě všechno změnit. Ale také nemusí a všechno bude tak, jak plánuji. To se teprve uvidí.

Také se celkem věnuji hudbě. Hraji na piano, klávesy, kytaru, trochu si zpívám… Pronikám do tajů elektronického zpracování hudby a každý týden trávím nějaký čas v ZUŠ. Ve zbytku času se hudbě věnuji alespoň pasivně, to znamená, že ji například poslouchám při práci. Chtěl bych, aby se hudba stala součástí mého života, ale zase jsem si vědom toho, že všechno dělat nemůžu. Nejvíce se zajímám o techniku, hlavně o počítače. Věnuji se tvorbě webových stránek, programování webových aplikací a všemu okolo toho. Je to pro mě také možnost slušného přivýdělku.

A co se týče blogování, už párkrát jsem to zkoušel, ale nemyslím si, že jsem na to šel nejšikovněji. Nyní to zkouším znovu a snad se mi podaří zachovat alespoň nějakou pravidelnost a třeba to někdo bude i číst.