Ústřední kolo soutěže ve hře na elektronické klávesové nástroje

Na keyboard hraji již 8 let. Zrovna keyboard jsem si vybral asi proto, že je ze všech hudebních nástrojů nejelektroničtější. Umění hrát na něj není jen v tom zahrát správné noty, ale i ve vhodném nastavení zvuků, různých efektů a jejich přepínání během hry. Navíc nástroj lze snadno propojit s počítačem a  pomocí nahrávacího software lze vytvořit cokoliv. Poslední 3  roky hraji i na klavír, hlavně jazzové standardy.

Letos poprvé byla vyhlášena soutěž ve hře na elektronické hudební nástroje. A jelikož ještě chodím do ZUŠ, tak jsem se přihlásil. Na soutěž jsem si vezl své dva nástroje – keyboard Yamaha PSR-S900 a stage piano Roland RD-700SX. Na repertoáru jsem měl jazzovou etudu (podmínkou byla 1 klavírní skladba), Zelený satén, Tico Tico a Blue Moon.

Okresní kolo se pro neúčast jiných škol nekonalo, v krajském kole v Chotěboři jsem se umístil na 1. místě s postupem do celostátního kola. Na celostátním kole v Brně jsem ve své kategorii získal 1. místo. Původně jsem se účastnil hlavně se záměrem poslechnout si, jak hrají ostatní, a nabrat inspiraci. Nakonec jsem byl s umístěním příjemně překvapen. Byla to skvělá zkušenost.

#WebExpo 2012 v záři Networ_Kinga

Zrovna sedím v autobuse z Prahy a jedu domů s WebExpa, tak jsem si řekl, že bych mohl sepsat nějaké moje dojmy z konference, dokud je mám čerstvě v paměti. WebExpo asi netřeba představovat, tuto konferenci každý, kdo se zajímá o web a dění na internetu, zná. Letos už probíhal její 5. ročník, v budově VŠE v Praze. Zúčastnilo se kolem 2000 vývojářů, designérů a marketérů. Lístky se prodaly do jednoho, standardní cena byla asi 5000 Kč, studentské pak se slevou 50%. Já měl vstup zdarma, lístek jsem vyhrál na Junior Internetu.

badge Hulán

Hlavní téma letošního ročníku byl Network_King – vzájemné propojování a seznamování se s novými lidmi. Myšlenka do detailu propracovaná. Hned ve čtvrtek nás uvedla Jeanne Trojan ve svém workshopu prakticky do základů seznamování – „Bavte se s osaměle postávajícími, řečníky, pořadateli, nebojte se ani zapojit do diskutující skupinky“. Na webu WebExpa pak byla připravena aplikace pro výměnu kontaktů, k čemuž stačilo oskenovat QR kód, který měl každý na visačce. K ještě větší motivaci jste s přibývajícími kontakty získávali různé badge (odznáčky) – gamifikace v praxi. Pobavil badge Hulán, kterou jsem získal, když jsem přesvědčil Hulána, aby si mě přidal do kontaktů. Atmosféra splnila mé očekávání, byl to skvělý pohled na atrium plné networkujících geeků v přes půl atria dlouhé frontě na kávu.

Přednášky probíhaly paralelně ve třech sálech – Development Hall, Design Hall a Business Hall. Přednášející byli pečlivě vybíráni a připravováni měsíce dopředu, zájem jich mělo asi 3x více, než by se jich do dvou dnů vtěsnalo. Přesto jen málo přednášek mi skutečně něco dalo – zaujali mě především zahraniční řečníci a některé přednášky o vývoji. Většina byla spíše úvod do různých témat a skoro nikdo nešel příliš do hloubky. Nejvtipnější přednášku podle mě vyhrává jako obvykle David Grudl o závislostech, injekci a vůbec – informačně hodnotná ale maximálně pro toho, kdo o DI nikdy neslyšel. Přesto jsem si přednášky užil a odnesl si i pár poznámek a nových poznatků. Zalíbil se mi este.js – evoluční JS framework od Dana Steigerwalda postavený nad Google Closure. Pokud chcete vyvíjet větší client-side aplikace v JS, ušetří hodně práce. Občas mě zajímaly přednášky z jiných sálů než Development, ale když jsem se pokusil přejít, nikdy jsem nestihl začátek – přednášky šly jedna za druhou a ve všech sálech začínaly většinou stejně, takže přejít se dalo jedině o přestávce. Těším se ale, že si pustím ze záznamu, který bude dostupný do měsíce.

V přednáškových sálech mi chyběly zásuvky. Hodně lidí mělo notebooky, ale míst k dobíjení málo, minimálně v Development Hallu bych očekával nějaké prodlužky. Někteří si stěžovali na WiFi – mě nefungovala na tabletu, prostě se nepřipojil. Na mobilu bez problémů, ale při stálém připojení a sledování Twitter Feedu se rychle vybíjel, proto bych ocenil tu zásuvku. Stránky WebExpa pro tento rok jsou skvělé – atraktivní design, do detailu promyšlené, responzivní (dobe vypadající na počítači, tabletu i mobilu). Přesto mě a většinu lidí prudilo, že je na mobilu naprosto nepoužitelný program – jedna velká nudle pomíchaných přednášek ze všech tracků. Ještě, že každý dostal alespoň papírový program. Sice bylo možné si na počítači označit přednášky, na které chci jít a pak sledovat jen Můj program. Tady byl ale problém, že tahle část aplikace byla spuštěna až den před konferencí, kdy už jsem byl na cestě a na mobilu program dost dobře nefungoval. Ještě taková drobnost – ocenil bych možnost označit si, kdy půjdu na oběd. Každý track měl oběd v jiný čas, aby se nápor rozložil a byly co nejmenší fronty. (Bohužel to trochu bránilo mezioborovému networkingu a ti, co přišli poslední, měli studenou pizzu.)

Na závěřečné keynote zaznělo, že WebExpo 2013 se posune trochu dál, změní svůj charakter a půjde o plně mezinárodní konferenci se všemi přednáškami v angličtině. Můžeme tedy očekávat více zahraničních řečníků a účastníků. S tím ale asi souvisí výběr nových prostor, jelikož už teď byly sály často přeplněné. Bude to vůbec ještě v Praze? Co Drážďany? Nebo Krno? Také bude asi pravděpodobně o něco výše nastavena cena, která už teď není nízká a každý bude ještě více zvažovat, zda se zúčastnit. Budou si to moci dovolit studenti, kteří tvořili velkou část účastníků?

Když se na to ale podívám jako celek, byly ty tři dny velmi vydařené, potkal jsem plno nových lidí, načerpal inspiraci a rozšířil si obzory. Přeji organizátorům hodně štěstí do přípravy dašího ročníku a snad se tam zase potkáme!

Vzpomínky na Kanadu

Je to už více než rok, co jsem se vrátil z téměř měsíčního pobytu v Kanadě. I přesto jsou mé vzpomínky stále celkem živé, jelikož to je událost, na kterou nikdo jen tak nezapomene. Nebudu zmiňovat několikadenní přípravy ani celkem devítihodinový let s dvěma přestupy ve Frankfurtu a Torontu, který si zasloužil i vlastní příběh, ale začnu přistáním v cílové destinaci, a to přímo v největším metropolitním centru západní Kanady.

Vancouver je přístavní město v jihozápadní části provincie Britská Kolumbie a místní přístav vykazuje největší objem přepravy v celé Severní Americe. Město se v roce 2010 proslavilo při hostování 21. zimních olympijských her. Aktuální počet obyvatel je něco přes půl milionu a vlivem velmi rychlého růstu se odhaduje, že do roku 2020 překročí hranici 2,5 milionu.

Přistál jsem v odpoledních hodinách a na letišti už na mě čekal otec. Ten tu strávil již několik měsíců, takže stihl nasát zdejší atmosféru, poznal zdejší kulturu a zvládne se orientovat po městě. Já jsem přiletěl dnes, tedy první prázdninový den. Po ubytování jsme prošli po Wreck Beach, jedné z místních nejslavnějších pláží. Ani ve večerních hodinách tu nebylo prázdno a skupinka hudebníků tu na různé nástroje včetně bicích jammovala v jazzovém stylu. Už tady jsme začali poznávat místní kulturu, je naprosto běžné, že se s vámi dá do řeči černoch s Jamajky, většina lidí je velmi přátelská a na každém místě jsou vidět známky multikulturalismu, žijí tu lidé z celého světa. Číst více „Vzpomínky na Kanadu“

Ohlédnutí za uplynulým rokem

Všichni před sebou máme máme opět další nový rok. Ve skutečnosti jsme přešli jen přes pomyslnou hranici, která vlastně skoro nic neznamená, ale měli bychom se alespoň ohlédnout za tím, co se za minulý rok změnilo, a určit si, čeho chceme dosáhnout v roce následujícím.

Tento rok je navíc zvláštní tím, že se jím začíná nové desetiletí. Čeho všeho se v něm dočkáme, o tom bychom mohli vést dlouhé diskuse. Nebo se nechat překvapit. Myslím, že za následujících deset let se toho změní dost a někteří si potom na rok 2010 třeba ani nevzpomenou, pokud pro ně nebyl ničím zvláštní. Věřím ale, že alespoň já se na něj pamatovat budu. O prázdninách jsem strávil úžasné tři týdny v Kanadě, s otcem jsme si půjčili auto a projezdili 4 000 km přes národní parky v Britské Kolumbii. Z toho vyplývá, že jsme viděli opravdu hodně krásných míst, ze kterých mám plno zážitků a hromady fotek. Já bych vám mohl vyprávět… Pokud by vás zajímal můj deník, navštivte Dobrodrůžo v Kanadě.

Když jsem se vrátil, chvíli jsem si odpočinul a v září jsem nastoupil do prváku na střední škole. Prakticky se sice jednalo jen o postup do vyššího ročníku na osmiletém gymnáziu, to ale nic nemění na tom, že máme více učiva, přísnější hodnocení a méně volného času. I přes to všechno jsem se ale začal trochu aktivněji angažovat v tvorbě webů a e-shopů, díky čemuž si mohu i při studiu trochu přivydělat. No, událo se ještě daleko více zajímavých věcí, tyto byly však pro mě nejpodstatnější. A čeho bych chtěl v příštím roce dosáhnout? Byl bych rád, kdyby mi vše vycházelo přinejmenším tak dobře jako doposud, zlepšení se ale nebráním a budu rád když přijde.

Všem vám přeji hodně úspěchů v roce 2011 a ať vše přispívá ke splnění vašich očekávání!